Historie klubu

Předválečná kopaná ve Velkých Žernosekách

Pokud nebudeme mluvit jenom o české kopané v obci, můžeme se vrátit před 2. světovou válku, do roku 1931. V tomto roce se totiž ve Velkých Žernosekách hrály první fotbalové zápasy na prozatímním, zčásti upraveném hřišti u Labe nad přívozem (rozměry pouze 50x30 m).

 V roce 1932 se pro změnu hrálo na zapůjčeném hřišti v místě, kde je dnes jezero (bývalá pískovna).

Oficiální zápasy v roce 1933 se hrály nad dnešním hřištěm v tzv. “Jámě” – dnes vinice vinařství Žalhostice. V tomto roce se také začalo upravovat dnešní hřiště v bývalém opukovém lomu. Pozemek byl majetkem firmy “Schicht & Künster” z Ústí nad Labem. Protože si pozemek chtěli nadále ponechat ve svém vlastnictví, hřiště sportovcům pouze pronajímali. Byla uzavřena smlouva o pronájmu na dobu 99 let, která se však nezachovala. Roční nájemné činilo symbolickou jednu korunu.

Mužstvo, které v té době hrálo jakousi okresní soutěž (do okupace) tvořili z poloviny hráči českého původu (František Šindelář, Václav Šindelář, František Hieke, Rudolf Gudera, Jaroslav Čapek, M. Budínský). Z této doby se také zachovala fotografie mužstva v hezkých pruhovaných červeno-bílých dresech. 

 

Seznamovací zápas starousedlíků proti novoosídlencům (1945)

Tento zápas měl charakterr seznamovací a propagační a konal se v září 1945 na dnešním hřišti a každ, kdo se jej zúčatnil, hrál oblečen tak, jak přišel. Rozhodčím zápasu byl František Hieke a skončil vítězstvím starousedlíků v poměru 4-3. Pro úplnost je nutné uvést sestavy družstev, ve kterých jsou uvedena jména hráčů do dnešnlí doby nám dobře známá.  

Starousedlíci:

Otto Lorenc, Václav Babák, Miroslav Fidler, František Šindelář, František Kupera, Rudolf Gudera, Antonín Štrupl, Jaroslav Stoy, Karel Sixta, Vladimír Effenberger.

 

Novoosídlenci:

Václav Zounek, Karel Černý, Ladislav Černý, Václav Dyrhon, Josef Rosák, Karel Beck, Alois Weiss, Jaroslav Smolík, František Koňas, Jaroslav Róm.

Žijícím pamětníkem je již jen František Kupera. Z těchto fotbalistů obou mužstev byl potom založen S.K. Velké Žernoseky, český klub s klubovými barvami zelená a žlutá, za který hráli čeští fotbalisté a proto považujeme rok 1945 za rok vzniku současné tělovýchovné jednoty Sokol Velké Žernoseky, která je pokračovatelem činnosti S.K.

Období let 1948 až 1958 

Ze zápisu se schůze MNV Velké Žernoseky, konané dne 18. března 1946 se dovídáme, že Sportovní klub Velké Žernoseky oznamuje oficiální zahájení své činnosti a žádá o přidělení pozemku – hřiště a zajištění bílého plátna na zhotovení dresů. Dále žádá o podporu v mezích možností, což tehdejší předseda MNV pan Soustružník přislíbil. Byl předložen a zvolen první výbor S.K. Velké Žernoseky:

 

předseda - Frček

jednatel - Smolík Jaroslav

pokladník - Zdvořák František

matrikář - Wiener Jiří

Mužstvo tvořili tito hráči:Otto Lorenc, Miroslav Fidler, Ladislav Černý, Karel Nový st., Jaroslav Smolík, Jaroslav Róm, Karel Beck, Jaroslav Sikora, František Šindelář, Karel Černý, František Zdvořák, Helásek, Josef Rosák, Jaroslav Petřina, Pekárek.

Tento zápis je dochován v kronice obce, kterou vedl pan Antonín Malý. Prvním matrikářem byl Jiří Wiener, kterého po čase vystřídal nejprve Václav Šrámek a později Otto Lorenc.

Od roku 1947 měl klub své rezervní mužstvo, které ale hrálo spíše výjimečně. Sportovní výsledky A-mužstva byly střídavé, dokázalo například porazit Hedvábku Lovosice 4-0, překvapivě i S.K. Brná 5-0, S.K. Vruticko-Svářenecký dokonce 9-1, pravidelně vítězili v derby se Žalhosticemi. Naopak prohráli doma s Českými Kopisty 0-7, v Ústí nad Labem se Setuzou 1-7. Mezi nejčastějšími střelci branek byli Josef Rosák, Ladislav Černý (později hrával v Litoměřicích), Karel Beck, František Zdvořák, Zdeněk Šrámek st., Václav Dyrhon. To byly výsledky, kterých dosahovali v letech 1947-1948. Fotbalisté se pravidelně po zápasech scházeli v restauraci “Labská květina”, kde měli vyhrazenu jednu místnost jako klubovnu “S.K.Velké Žernoseky” a kterou vedl jednatel a hráč Jaroslav Smolík.

Všichni fotbalisté se zúčastňovali a také se velkou měrou podíleli na veřejném životě v obci (divadlo, estrády, plesy, zábavy, vinobraní).

Další zápisy se dochovaly z let 1952 až 1954 a tak ještě několik zajímavostí z tohoto období. Těžký zápas žernosečtí sehráli v Litoměřicích s bývalým účastníkem I.A třídy a prohráli v něm po dobré hře 0-6. V tomto zápase byl vyloučen Harald Záveský a Karel Klejna neproměnil penaltu. Pro zajímavost sestava mužstva: Ladislav Štefan, Harald Záveský, František Zdvořák, Ladislav Černý, František Dvořák, Zdeněk Šrámek st., Karel Beck, Karel Klejna, Karel Nový, Martin Zálešák, Plaček. V dalších zápasech nastupovali ještě Karel Černý, Jaroslav Petřina, Gerold Chomát, Otto Lorenc, Jiří Capoušek a také Maďaři Gašpar I., Gašpar II., Vileta, kteří pracovali na vinici.

Na turnaji ve Velkých Žernosekách jsme v derby překvapivě porazili Malé Žernoseky 7-0. Zajímavý zápas byl v Ploskovicích, který jsme vyhráli 2-1, přičemž za Ploskovice nastoupili samí Italové a zápas sledovalo skoro 250 diváků.

První zápasy sehrál dorost a ve všech prohrál. A-mužstvo ve své skupině skončilo na 6. místě z deseti účastníků, mezi nejlepší střelce patřili Karel Klejna, Zdeněk Šrámek st. a Karel Beck. Po delší odmlce zahájilo činnost žákovské družstvo v roce 1953 se střídavými úspěchy. V tomto roce byl volen také nový výbor S.K., jehož předsedou se stal Karel Strašil, dále ve výboru pracovali Karel Černý, Jiří Wiener, František Hejplík, Otto Lorenc, Josef Rosák, Kurt Dvořák, Karel Nový, Oldřich Balcar, Jaroslav Hajšl, Ladislav Štefan, František Šindelář, František Zdvořák, Dimitrij Tkačuk.

Nedisciplinovaností některých hráčů se stávalo, že mužstvo nastupovalo nekompletní, proto vypomáhali i hráči z Malíče – Jan Kočárník, Antonín Svoboda, Milan Plachý.

V roce 1954 se konala výroční členská schůze a S.K. Velké Žernoseky přešel pod patronaci vinařství a změnil svůj název na Dynamo. Do čela nového výboru byl zvolen Rudolf Gudera a dalšími členy výboru byli zvoleni Kuchta, Netopilík, Němec, Ptáček, Lorenc, Kuti, Souček, Voříšek, Gabriel, Fleischner. V tomto roce se Dynamo umístilo na 3. místě ze šesti účastníků soutěže. Přibyla další jména hráčů – Václav Voříšek, Sv. Oncirk, Gebhard a další. Nejúspěšnějším hráčem tohoto období byl Mirek Pejchal.

V dalších letech byly patronátním podnikem zakoupeny nové dresy, bylo prodlouženo hřiště o deset metrů a rozšířeno o pět metrů. Od roku 1955 do roku 1958 však podklady a záznamy o činnosti klubu chybí.

Období let 1959 až 1970 

V roce 1959 opět došlo ke změně názvu, ale doposud k poslední. Klub se přejmenoval na TJ Sokol Velké Žernoseky. Významnou akcí bylo budování kabin na hřišti vlastní brigádnickou činností. Družstvo dospělých se pravidelně zúčastňovalo okresních soutěží, ale výraznějších úspěchů nedosahovalo. Úspěchy však dosahoval tehdy ještě hráč Karel Klejna se svými žákovskými svěřenci. Jako nejlepší ze skupiny hráli o titul okresního přeborníka. Tenkrát hráli za žáky bratři Pavel a Petr Babákové, Ladislav Kočárník, Václav Babák, Jiří Malý, František Cach, Václav Petrák, Rudolf Novák, Jaroslav Hasman, Josef Pecka, Ivan Todavčič, Michal a Vojta Houškové, Josef Zvěřina, Ladislav Pošík a další. V těchto letech TJ Sokol pořádala “Voříškův memoriál”.

V A-mužstvu se začala objevovat další jména hráčů, ale nejvíc zápasů sehráli Ladislav Štefan, Zdeněk Šrámek st., Jiří Capoušek, Martin Zálešák, Karel Nový ml., Karel Klejna, Mužík, Václav Hála, František Dvořák, Ladislav Černý, Jaroslav Petřina, Michal Švajka, Antonín Knobloch st. (později dlouholetý trenér a předseda), Josef Kopáč.

V roce 1961 byly na hřišti dokončeny kabiny, byly zabudovány lavičky a proveden výkop pro položení vodovodní přípojky. Tato práce byla však zdlouhavá a vodovod se dělal několik let. Členové oddílu se dále podíleli na přípravě a organizování tradičního vinobraní a zúčastňovali se krojovaného průvodu. Mezi další akce patřily pravidelné Masopusty, plesy, zábavy, dětské sportovní dny s lampiónovým průvodem nebo karnevaly. V těchto letech byly předsedy TJ Rudolf Pafel st. a Karel Černý, který byl i zároveň správcem hřiště a kustodem.

V roce 1964 Sokol potřetí za sebou vyhrál “Sitův memoriál” v Libochovanech a získal pohár do trvalého vlastnictví.

V roce 1966 velkožernosečtí uspořádali 1. ročník “Memoriálu Jaroslava Petřiny”, který se hrál celých jedenáct let. Prvním vítězem bylo mužstvo Dukly Litoměřice, natrvalo jej ale získalo mužstvo SCHZ Lovosice (1977). Za pozornost stojí první zájezd mužstva dospělých do NDR. V Schildau jsme vyhráli nad Einheitem 4-1, ale v Thorgau prohráli 1-5. Sezónou 1967-1968 po dlouhé době obnovilo svoji činnost dorostenecké družstvo (trenér Josef Rosák), která až do dnešní doby nebyla přerušena.

Žákovské družstvo po Klejnovi převzal aktivní fotbalista A-mužstva Dionýz Hutár st. a Josef Lánský, po nich nejdéle Imrich Herkus s Antonínem Ožďanem, kteří měli s mužstvem i dobré výsledky a dále Vladimír Šrámek. Za žáky chytával i pozdější výborný hráč Jiří Malý, v brance se objevil i Eda Štolba, později desetibojař, ragbista, který se vystěhoval do Norska a zde pomáhal s přípravou bývalé maratónské vítězky letních olympijských her Gretty Waitzové. Společně se Štěpánem Škorpilem nás v televizi provázel při olympijských hrách z Lillehammeru. Dalším známým fotbalistou byl Zbyněk Záveský, dorostenecký representant a bývalý prvoligový fotbalista Sklo Unionu Teplice.

Léta po roce 1971 už patřila mezi nejúspěšnější 

Po reorganizaci soutěží v roce 1969 postoupil Sokol Velké Žernoseky do okresního přeboru a v roce 1974 konečně i do I.B třídy opět po reorganizaci ze 3. místa a po úspěšných kvalifikačních zápasech s posledním celkem I.B třídy Sokolem Hrobce-Libotenice. K velkých úspěchům patřil i postup do finále okresního kola Českého poháru v roce 1971. Slavoj Litoměřice byl ale silným protivníkem a v obou zápasech zvítězil.

Velkožernosečtí v I.B třídě nehráli podřadnou roli, přesto však po třech letech sestoupili. V okresním přeboru se postupně umístili na 4., 3., 2. místě a mužstvo hrálo skutečně líbivý a kvalitní fotbal.

16. srpna 1978 postihla náhlá průtrž mračen i žernosecké fotbalisty. Hřiště bylo do výše jednoho metru po celé ploše zaplaveno bahnem a kameny právě před zahájením mistrovských zápasů. Na hřišti už stála nová tribuna pro sedící diváky, byla dokončena studna s hloubkou 16,20 metrů zásluhou VHS Žalhostice a členů Antonína Knoblocha st., Václava Moravce, Jaroslava Zavřela, Cutycha a dalších. Zčásti byla zavalena i garáž na autobus, který TJ vlastnila. Čekalo se až hřiště trochu vyschne a potom už Václav Hála buldozerem vyhrnul bahno, byla navezena nová zemina a po srovnání ještě na podzim byla zjara příštího roku zaseta nová tráva. A to už byla především práce pro Petra Babáka, trenéra a zároveň správce hřiště.

Velkožernosečtí zahájili mistrovskou soutěž bez vlastního hřiště. První zápas hráli v Prosmykách, další podzimní v Libochova- nech a s pochopením Sokola Žitenice na jeho hřišti až do léta 1980.

V roce 35. výročí v létě 1980 bylo hřiště slavnostně otevřeno za účasti téměř 1000 diváků. V předzápase nastoupily staré gardy Velkých Žernosek a Žitenic a v hlavním utkání byl soupeřem domácích tým Amfora Praha s řadou známých osobností hereckých a sportovních (mimo jiné herci Hrzán, Mareš, Sloup, Skamene, Niedrle, Drbohlav, zpěváci F.R.Čech, Schelinger, sportovní komentátor Suchánek, gymnasta Mudřík). Pro diváky pěkné utkání skončilo divokým skóre 8-8.

V těchto letech vedli žáky trenéři Imrich Herkus, Harald Záveský, Antonín Ožďan, Jiří Vocásek, Jaroslav Zvěřina. Žáci dobře representovali ZDŠ Žalhostice v “Turnaji mládí” v Brozanech.

Dorost v sezóně 1977-1978 postoupil do okresního přeboru a z jeho kádru přestoupili Jindřich Smetana a Dionýz Hutár ml. do Slavoje Litoměřice, Viktor Záveský ml. do Štětí, Dvořák do Sparty a již zmíněný Zbyněk Záveský do Teplic.

Stará garda jezdila na zájezdy do NDR, konkrétně do Klingenbergu. V roce 1976 fotbalisté společně s manželkami poprvé navštívili Mutěnice na jižní Moravě, kde užívali krásné chvíle při vínečku a na fotbal se příliš nemyslelo. Počátkem 70. let pomalu končila generace fotbalistů Zdeněk Šrámek st., Antonín Knobloch st., Karel Nový, Václav Hála, Ladislav Štefan, Oldřich Dušánek, Michal Švajka, Herbert Král, ale pravidelně už hráli Jindřich Furka, Pavel a Petr Babákové, František Badinka, Josef Zvěřina, později Milan Lachman, Rudolf Pafel, Jiří Vocásek, Jaroslav Mouka, Zdeněk Šrámek ml., Bedřich Valtr, Josef Švajka, Václav Hojdar. Mezi dalšími byl i současný předseda TJ Bedřich Málek, Milan Apeltauer, Zdeněk Herkus, Antonín Kostečka. Tehdejším trenérem byl Antonín Knobloch st.

A s těmito fotbalisty A-mužstvo ve 2. třídě sezóny 1980-1981 obsadilo podruhé 2. místo, tentokráte za Lukavcem.

Tato část historie začíná další úspěšnou sezónou  

V sezóně 1981-1982 velkožernosečtí fotbalisté s šestibodovým náskokem vyhrávají 2. třídu před Bohušovicemi a podruhé postupují do I.B třídy. V historii klubu nejvyšší soutěž s osmi účastníky a na konci sezóny jsou na pěkném 5. místě. Nový trávník vlastního hřiště jim svědčí.

V pokratickém turnaji “O pohár předsedy MěstNV v Litoměřicích” získávají v roce 1980 po třech vítězstvích pohár natrvalo. Za vybojovaný postup do krajské soutěže cestují hráči s manželkami za odměnu opět po osmi letech na jižní Moravu do Mutěnic a zde hrají předzápas tehdy slavných Slušovice při otevření nového hřiště.

Stará garda navazuje kontakty s přáteli v NDR s Emporem Mohorn, návštěvy se střídají, ale ve fotbale pravidelně vítězí fotbalisté Velkých Žernosek. Tyto styky rozvíjející se od roku 1983 téměř zanikají úprkem východních Němců do NSR v roce 1989.

Nový trávník pochopitelně dostával jak se říká “zabrat” a proto se členové TJ pouští do budování tréninkového škvárového hřiště a posléze s ustanovením druhého oddílu v rámci TJ – tenisu vybudují asfaltový tenisový kurt, který byl ale nakonec provizoriem a tenisté si vybudovali dva zcela nové antukové dvorce.

Počátkem 90. let přijel do Velkých Žernosek populární Ivo Viktor na besedu a dalším, kdo zde besedoval, byl televizní komentátor Štěpán Škorpil.

Po dvou letech velkožernosečtí sestupují do okresního přeboru, ale v létě 1985 nechávají za sebou Velemín a další mužstva a v kvalifikaci poráží Sokol Černiv. Právě v roce 40. výročí postupují do krajské soutěže. Ve Velkých Žernosekách se slaví postup a slavnostním setkáním bývalých hráčů a přátelským zápasem s divizním Sepapem Štětí (2-4) i významný jubilejní rok. V létě na turnaji Slavoje Dubá u České Lípy mužstvo obsazuje 2. místo.

Funkci předsedy klubu po Jindřichu Furkovi převzal Antonín Knobloch starší, zatímco funkci organizačního pracovníka od nepaměti vykonával Zdeněk Šrámek starší.

Mužstvo hrající krajskou soutěž s velmi kvalitními soupeři je doplněno novými fotbalisty – Petr Hondl, Pavel Hladík, Josef Badinka, Petr Bobek, Dionýz Hutár ml., Jaroslav Vandrovec, Josef Hucovič, nejstarším je kapitán Jindřich Furka. Sokol doma překvapivě porazil velmi silný Spartak Ústí B, který později postoupil, velkožernosečtí vyhráli 1-0 i v Lovosicích a obsazují celkové 9. místo.

Vítězství v letním turnaji v Terezíně před Libotenicemi a domácím Slavojem a VTJ je též úspěchem.

V další sezóně 1986-1987 stojí za zmínku podzimní vítězství 4-3 v Lovosicích, pokořující porážka Slavoje Krásné Březno 8-2 a vítězství v 1. ročníku zimního turnaje OFS. Jaro už tak úspěšné nebylo.

V dubnu roku 1987 došlo k prvnímu přátelskému utkání proti TSV 1888 Brand z NSR. Hosté odešli poraženi 3-5, ale protože byli s návštěvou spokojeni, pozvali velkožernosecké fotbalisty do Brandu. Dost překvapivě tehdy žernosečtí poprvé vycestovali na Západ. V Brandu předvedli pěkný fotbal a remizovali 4-4. Do mužstva se po letech vrátil Jiří Malý, z nových jmen jmenujme brankáře Petra Ivanča a odchovance Jana Čedíka.

1988 - 1995 a slavíme 50. výročí 

Velkožernosečtí jsou třetí sezónu v I.B třídě a mezi úspěchy lze počítat jednoznačné výhry ve Straškově 4-1, v Lounech s ČSAD 5-1 a především vítězství před 250 diváky na hřišti postupujících Libochovic právě v den, kdy předseda TJ Antonín Knobloch slavil 50. narozeniny. Celkové umístění na 4. místě bylo milým překvapením.

Jaro 1988 a další návštěva fotbalistů z Brandu. Tentokrát hosté s porážkou nebyli příliš spokojeni. Spokojen byl ale pan Peter Egon Richter z NSR, který se spřátelil se všemi žernoseckými natolik, že se stal členem TJ Sokol. Při červnové návštěvě NSR nejprve fotbalisté z Čech vyhráli v Brandu 4-1 a druhý den i ve Wunsiedelu, který hrál posílen o hráče ATG Tröstau 6-1.

Mužstvo doplnili Zdeněk Vašut a Tomáš Kočárník, z dorostu se nikdo neuplatnil. Na každý mistrovský zápas na domácím hřišti oddíl řadu let pro diváky připravuje své programy. Řadu let pro své hráče zajišťuje zimní soustředění – Lhotsko, Jetřichovice, Sloup, Ostrov, Jesenice, Nové Město.

Na jaře 1989 bojuje o postup z I.B třídy VTJ Terezín a SCHZ Lovosice, oba mají ve Velkých Žernosekách problémy. Terezín zde remizuje 2-2 a Lovosice dokonce prohrávají 0-2. Také host z NSR – BC 28 Furthammer prohrává 1-4, soupeřem je tentokrát stará garda Velkých Žernosek.

V září 1990 poprvé fotbalisté Sokola prohrávají na zájezdu v NSR v Brandu 2-4, nedaří se jim ani v mistrovských zápasech a po pěti letech sestupují opět do okresního přeboru i přesto, že je mužstvo posíleno o Josefa Červeného, Petra Bendu, Miroslava Pizura, Jiřího Boučka, Jiřího Vanču a odchovance Milana Pilaře a Petra Kumpána. Tento sestup je z dnešního pohledu bohužel počátkem poklesu úrovně fotbalu ve Velkých Žernosekách a umístění na 6. místě (rok 1992), 4. místě (1993) a 3. místě (1994) s velkou bodovou ztrátou na postupující nedávalo příliš nadějí na zlepšení. A to zvláště proto, poněvadž stále více hrálo podstatnou roli ekonomika klubů vůbec. A to si ve Velkých Žernosekách nemůžeme stěžovat na nezájem sponzorů.

Vraťme se však o pár let zpět. Přišli noví hráči – Petr Mecera, Jan Poráč, Miroslav Suchý, Ladislav Kučera, František Badinka ml., Jan Homola, střídali se však i trenéři. Po Petru Babákovi vedl mužstvo Antonín Kostečka. Mužstvo bylo schopné porazit i vedoucí mužstvo tabulky, ale vzápětí ztratilo body se slabším soupeřem. Tak překazili naděje na postup Libotenicím a Dobříni.

V červnu 1993 téměř 500 diváků sledovalo přátelský zápas mezi bývalými fotbalisty Velkých Žernosek a Sparty Praha. Hosté přijeli i s Kvašňákem, Vojtou, Migasem, Geletou, Károu a vyhráli 4-1.

O rok později (1994) se přišlo asi 250 diváků podívat na bývalé fotbalisty Slavie Praha v čele s legendárním kanonýrem Josefem Bicanem, Stárkem, Zlámalem, Nachtmanem, Marešem. Hosté opět vyhráli 8-3.

Pěkný zápas měli diváci ve Velkých Žernosekách možnost sledovat, když jsme prohráli s divizním Sokolem Brozany 2-3 (branky Suchý a Bouček). Hosté nastoupili i s Caltou a Hruškou (bývalí representanti).

Ještě hezčí byl zápas s AC Teplice (4-7), protože v dresu hostí exceloval internacionál Bičovský, Franke, Zbyněk Záveský, Šourek.

V závěru sezóny 1993-1994 dosahovalo A-mužstvo zlepšených výsledků a na 3. místo se dostalo po pěkné sérii patnácti zápasů bez porážky.

Pěknou úroveň měly první dva ročníky turnaje “O pohár vinárny Hrozno” ve Velkých Žernosekách. Vítězem prvního se stali fotbalisté TJ Žitenice, druhý ročník jsme vyhráli my.

Ani bývalí hráči Sokola nezaháleli a suverénně vyhráli turnaj ve Schwarzenbergu, navíc byl Zdeněk Šrámek ml. vyhlášen nejlepším hráčem a Václav Hojdar nejlepším brankářem. Ojedinělé příklady Jindřicha Furky a Zdeňka Šrámka mladšího jsou téměř dnes nevídané. Oba hráči hráli pouze ve Velkých Žernosekách. Jindřich Furka za svou kariéru sehrál celkem ve svém klubu 877 utkání a Zdeněk Šrámek ml. nastřílel 412 branek.

V roce 1995 jsme završili 50 let existence českého fotbalového klubu ve Velkých Žernosekách, který po celou dobu existence hraje stále na tomto hřišti obklopeným skalami bývalého opukového lomu rodiny Parthe, později firmy Schicht. Dnes jsou parcely v majetku obce. Jubileum jsme oslavili turnajem starých gard (BC Furthammer, Bohušovice, XI. okresních rozhodčích), žáci a dorost sehráli přátelské zápasy s litoměřickými nadějemi, dospělí se utkali s Lovosicemi. Uskutečnilo se setkání bývalých a současných hráčů a funkcionářů (přišlo pouze 55 lidí) a taneční zábava. Dlouho připravovaná akce se setkala s nezájmem a byla pro pořadatele velkým zklamáním. V roce 1995 začala také éra postupu Sokola Býčkovice (sponzorovaná Vlastimilem Tůmou), později jako FK Vít Pokratice (Marek Vít) až do oblastního přeboru. Podobná snaha byla i v Lovečkovicích a jinde. To byla doba samozvaných prezidentů klubů. V našem dorostu nám dorůstali Jiří Kuti (později Křešice, Litoměřice a návrat), Viktor Záveský ml. (Teplice, Litoměřice, návrat a Štětí), Aleš Havrda. V žácích se dobře jevili Michal Herkus, Jan Bergmann (později Teplice, Varnsdorf, Pokratice), Josef Vocásek (později také zápasil a dosud zápasí v judu), Petr Mužík, Bedřich Málek (Litoměřice a zpět). Už tenkrát nás podporovaly firmy CS Beton, GEVO a restaurace Lucie. Na vlastní žádost už ve výboru nepůsobili jako předseda Antonín Knobloch st. (novým předsedou se stal Bedřich Málek) a Zdeněk Šrámek st. (novým sekretářem se stal Milan Lachman).

 

Poslední šestá desítka let po současnost 

Do 51. roku a později jsme pod vedením trenéra Jaroslava Bílka s posilami Martinem Germannem, Martinem Měchurou, Stanislavem Chládkem, Janem Mertou, Martinem Ftáčkem, později Františkem Nekovaříkem, Petrem Fišerem, Ladislavem Jelínkem, Markem Slabým, bratry Balaštíkovými, Svatoplukem Rychlým a Václavem Musilem nedosahovali dobrých výsledků, oporou byl kapitán Karel Němec. Vzestupem fotbalu v Libochovanech jsme už předtím přišli o Tomáše Kočárníka, Milana Pilaře, Jiřího Boučka, Václava Tomáška a další, později nám přetáhli Žitenice Karla Němce a to jsme je u nás předtím nechali hrát při rekonstrukci jejich hřiště! Ale hlavně se velmi uvolnila morálka hráčů k přípravě a v docházce na zápasy. Jejich důvody nebyly vždy objektivní a pracovní. A začaly roky zachraňování se.

40. narozeniny Bedřich Málek oslavil tím, že si pozval internacionály Sparty. Ti porazili v sestavě s Migasem, Stratilem, Jurkaninem, Slaným, Caudrem a Jarolímem naši starou gardu 7-2. A neúspěchem skončil i start staré gardy na turnaji v Německu, který pořádal BC 28 Furthammer (dále zde hráli SSV Brand a FGV Rosslau).

Po sezóně 1997-1998 jsme sestoupili do třetí třídy, když se naplnily obavy, jejímiž příčinami byla už zmiňovaná morálka a stagnace výkonnosti. K záchraně při vyrovnaném skóre nám chyběl jediný bod na Žitenice, Horní Beřkovice a Straškov B. Sestup po 30 letech! Na třetí třídu jsme se postupně posílili trenéry Ladislavem Vodochodským a Bartákem (byl později nahrazen Petrem Babákem) a hráči: Jan Homola – návrat z Libotenic, Ladislav Kučera – návrat z Libochovan, Petr Bergmann – přestěhování z České Lípy do Žalhostic), Ladislav Hervert – přestup z Malých Žernosek, Petr Ježek – hostování z Žitenic, Jiří Kratochvíl – přestup z Vejprt, Vít Kratochvíl – přestup z RH Litoměřice, Štefan Labai – hostování z Křešic. Až závěrečným zápasem před 300 diváky doma proti Brňanům jsme dokázali postoupit zpět do okresního přeboru. Vyhráli jsme 2-1 brankami Petra Bergmanna a Ladislava Jelínka. Druhá branka padla v 6. minutě nastavení a hosté úmyslně odešli ze hřiště, aniž počkali na závěrečný hvizd. To byl důvod jejich následujícího odvolání se. STK nejprve výsledek schválila. Následně při losování nových soutěží nás Valná hromada všech klubů odsouhlasila na prvním místě! Ale VV OFS rozhodnutí STK zrušilo a nařídilo utkání opakovat. Bylo rozhodnuto “o nás bez nás” a navíc Valná hromada je nejvyšším orgánem a VV OFS nemá právo její rozhodnutí měnit. Odvolali jsme se my k odvolací a revizní komisi ČMFS v Praze a tam jsme spor proti OFS a Brňanům vyhráli. V tabulce o bod za námi skončil Terezín, následoval Velemín, který jaro úplně zbabral. Velkého úspěchu dosáhlo žákovské družstvo pod vedením Jiřího Vocáska a Viktora Záveského st., když se stalo okresními přeborníky. Přibyli další talenti – František Srpek, Petr Chvála (později Štětí a zpět) a Pavel Hladík ml. V okresním přeboru dospělých jsme zásluhou Ladislava Vodochodského a jeho sponzorování a vedení mužstvo dále posilovali a nehráli podřadnou roli. Přišli Tomáš Kočí (Křešice), trenér Miloslav Šulc, hráči Jiří Hervert a Jaroslav Steklý (ze Žitenic), Michal Beran (Litoměřice), nejmladším hráčem je 16letý Jan Bergmann, ale do Žalhostic odešla dlouholetá opora Miroslav Suchý a také trenér Antonín Kostečka. Začíná éra FK Žalhostice 2000 s domácím hřištěm u nás a s řadou našich odchovanců.

V sezóně 2000-2001 se žáci po jednom roce ve 3. třídě vrátili po roce zpět do okresního přeboru. Neztratili ani bod a na skóre 176-7 se nejvíce podílel Michal Herkus (57 branek), nejlepší střelec všech okresních soutěží všech kategorií! Také dorost druhým místem potěšil. Z okresního přeboru dospělých postoupili do 1.B třídy Pokratice (sehráli jsme s nimi vyrovnaná utkání), ze 3. třídy postoupila Vrbice, která neměla mládežnické družstvo (další prohraný spor OFS v Praze). Před sezónou 2001-2002 skončili u nás trenéři Ladislav Vodochodský a Miloslav Šulc a hráči Tomáš Kočí, Jiří Hervert, Ladislav Kučera, Jaroslav Steklý, ale přišli Tomáš Jirásek (Křešice), Ladislav Holec (Žahostice) a Miloslav Macel (Pokratice). Ke stoletému výročí založení ČMFS obdrželi Zdeněk Šrámek st., Harald Záveský a Antonín Knobloch st. pamětní diplomy od Okresního fotbalového svazu.

Okresní přebor sezóny 2001-2002 jsme dohráli (trenér Jan Čedík) na 11. místě s klikou, protože sestoupili Brozany B, které soutěž nedohráli a Vchynice. Kádr hráčů se příliš nezměnil, přišel Roman Valenta z Pokratic a jako host u nás je dodnes a ze stejného klubu na půl roku Jiří Smetana. Přestoupil k nám Vlastimil Langer z Pěnčína, do kterého jsme vkládali velké naděje, ale který byl nejprve nadlouho v trestu za neoprávněné vyloučení v Libotenicích (rozhodčí Valeš), potom se zranil a bez něj jsme nebodovali. Nakonec se do Pěnčína zase vrátil v 35 letech. Vstřelil u nás ve 12 zápasech 18 branek. Předpokládali jsme daleko větší snahu dorostenců o prosazení se do kádru A-mužstva. Na druhou stranu dorost pod vedením Viktora Záveského st. a Pavla Hladíka st. s hráči, kteří vyhráli v žácích okresní přebor, tentokrát to samé dokázali v kategorii dorostu a poprvé v historii velkožernosecké kopané postoupili do krajské I.B třídy.

V sezóně 2002-2003 dorostenci v I.B třídě, kde měli za soupeře mimo jiné Rumburk, Chlumec, Ústí B (zde si zahráli na umělé trávě pod reflektory) a vzdálené soupeře Velký Šenov, Dolní Poustevnu, Boletice atd. navzdory slibům hráčů nehráli často v kompletním složení, ale i tak skončili desátí. Kádr se odchodem hráčů mezi dospělé natolik zúžil, že jsme dorost odhlásili a přihlásili do okresního přeboru. Žáci v poslední 3. třídě v kádru pouze s mladými a navíc malými hráči po dva roky v soutěži pouze prohrávali vysokým rozdílem a je až s podivem, že trenér Jiří Vocásek, pracovně velmi vytížený u mužstva dodnes působí. Po letošních náhle velmi dobrých výsledcích jeho svěřenců je jistě po hubeným letech velmi spokojený, když má nyní velmi perspektivní kádr a navíc jednoho obětavého pomocníka (Jan Popper) a další z řad rodičů. Situace u A-mužstva je v posledních letech takové přešlapování na místě, převažují starosti se záchranou v soutěži a až když to je nevyhnutelné, zmobilizujeme síly a sérií zápasů hrozbu odvrátíme. Dnešek je zkrátka o profesionalismu na jedné straně a o živoření a přežití v okresních soutěžích. Hráči mají rodinné i existenční starosti a těm často dávají přednost. Fotbal ale slouží také k rehabilitaci jako protipól starostem. Pro nás bylo malou náplastí alespoň to, že klub nepostihly katastrofální následky povodní jako hřiště v Křešicích, Bohušovicích, Roudnici, Lovosicích a jinde, i když hráči Jelínek s Nekovaříkem byli mezi postiženými také. Výbornou sérií v závěru jara 2003 jsme se dostali na uspokojivé 9. místo tabulky i s přispěním Viktora Záveského ml., kterému se v Litoměřicích nelíbilo, zatímco Bergmannové v posledním období naopak hostují v Litoměřicích nebo Pokraticích. Postoupila ekonomicky silná Vrbice do I.B třídy, následující rok do I.A třídy a letos už do oblastního přeboru. Propadly se naopak Bechlín, Vchynice a Čížkovice.

V poslední sezóně 2004-2005 z posil jsou nadále oporami u nás hostující Roman Valenta (Pokratice) i Bohumil Oncirk (Žalhostice), na podzim 2004 nám v 5 zápasech velmi chyběl brankář Stanislav Havrda, když byl v trestu za nepodařený a několikrát nařízený a neuskutečněný opakovaný zápas v Libochovicích, který se také řešil na ČMFS v Praze. Na jaře pro změnu je citelná absence dlouholeté opory a střelce Ladislava Jelínka, z pracovních důvodů Aleše Havrdy a studijních důvodů Pavla Hladíka ml., kterého úspěšně zaskakuje mladší bratr Martin. Několik sezón po sobě je trenérem s kvalifikací Jan Čedík, kterému pomáhá Miloslav Macel st., také kapitán Miloslav Macel ml. Má kvalifikaci trenéra a stejně tak si kurs trenéra obnovil Viktor Záveský st. V posledních sezónách právě chybějící Ladislav Jelínek s Tomášem  Jiráskem byli vždy našimi nejlepšími střelci, ale univerzálnost obou byla častou příčinou, že je trenér využíval na jiných postech než v útoku. Bohužel velkým naším zlozvykem je naše nekázeň při zápasech a často jsme byli oslabeni o vyloučené hráče. V této jubilejní sezóně, ač jsme dobře soutěž rozehráli a po podzimní části byli na 8. místě a na jaře po 17. kole 14 bodů od sestupového místa, hráli jsme i tentokrát o záchranu v soutěži. V tomto roce si klub také připoměl kulaté výročí 60.let od založení.

V sezoně 2005-2006 nás posílili Michal Beran, který prošel Teplicemi, Žatcem, Brozanama, Litoměřicemi a Jiří Marič z Litoměřic. V tomto roce došlo konečně na výstavbu nových kabin a naše družstva se musela uchýlit do azylu Žitenic a Mlékojed.

 

 

Zahraniční kontakty 

Pochopitelně, že ani náš fotbal nezůstal pozadu v kontaktech se zahraničními fotbalisty. Byla to vždy užitečná konfrontace úrovně fotbalu s jinou zemí, navíc se při nich vytvářely hezké přátelské vztahy a letitá přátelství. V poválečných letech ještě doznívaly emoce způsobené válkou, za zmínku stojí přátelské utkání našich fotbalistů z počátku 60. let, kdy jsme dokázali porazit výborné mužstvo Italů z Ploskovic 2-1. O zápase rád vždy vyprávěl nedávno zesnulý Harald Záveský. V 70. letech už jsme pravidelně jezdili do NDR a Němci ze Schildau a Klingenbergu k nám. Rok 1968 tyto kontakty načas přerušil, ale v polovině 80. let byly opět navázány přátelské vztahy tentokrát s východoněmeckými fotbalisty nedaleko Drážďan – Emporem Mohorn. Pravidelně jsme navštěvovali Mohorn společně s kapelou Miroslava Kupery z Lovosic, pravidelně mohornští jezdili k nám. Tato přátelská atmosféra trvala téměř 10 let až byla narušena změnami politického režimu v NDR a u nás a zároveň naší možností vycestovat do NSR (už před rokem 1989).

První návštěvy klubu TSV Brand a BC 28 Furthammer v západním Německu byly pro nás velmi přitažlivé a způsob života místních lidí nás příjemně překvapil svou úrovní. Ale jak v NDR, tak v NSR jsme ve fotbale vyhrávali a tím jsme si získali úctu místních fanoušků.

V devadesátých letech jezdilo namísto A-mužstva na krátké zájezdy mužstvo naší staré gardy a na turnaji ve Schwarzenbergu, na území bývalé NDR, naše mužstvo vyhrálo vše co mohlo. V rámci oslav 50. výročí jsme také přivítali na turnaji fotbalisty BC 28 Furthammer. V kontaktech se západem nám velmi pomohl dnes už náš člen a přítel pan Peter Egon Richter (občan Německa). Obětavý, kamarádský, to jsou hlavní rysy Egonovy povahy. Nemalou zásluhu však projevil i hráč Jiří Malý.

Zajímavostí bylo i angažování švýcarského fotbalisty Martina Germanna, který zde vyučoval němčinu v soukromé škole Ekonom v Litoměřicích a projevil zájem u nás hrát fotbal.